O nás

Jak to všechno začalo

Už moje babička chodila pěšky z Podolí, přes Líšeň, s proutěnou nůší na zádech na Zelný trh. Nosila lidem, co neměli tu možnost si vypěstovat na zahrádce hlavně bylinky, jablíčka, švestky a jiné ovoce. Má maminka toto dělala snad celý život. Dědeček byl sadař a tak nám rouboval stromy s těmi nejchutnějšími odrůdami, co se u nás pěstovali. A co jsme neměli my, měla další část naší rodiny. A to jsme velká rodina. Také sousedi se u nás scházeli každý večer po šesté hodině a věděli, že přebytky ze zahrádek Vlasta vždycky vykoupí a doveze dětem do Brna, aby ochutnali jinou zeleninu a ovoce. Ovoce které je čerstvě utržené má jinou chuť než to, co znají z velkých řetězců. Čerstvé, plné vitamínů, nestříkané a hlavně pěstované a trhané s láskou. Toto vždy říkala, když poznala nějakou novou rodinu, která k ní na trh přišla nakoupit. Děti jí říkali babičko a nosili jí obrázky, které pro ni namalovaly. Ale těžká práce nechala následky. Dvě mrtvičky rok po sobě ji připravily o možnost chůze. Ale pořád vše organisuje po telefonu.

Proto se nyní musíme postarat my. Jak o ni, tak o další chod naší maličké rodinné firmy.

Ještě že jsou Farmářské trhy. Byl to dobrý nápad organizovat pro lid z Brna trhy. Na Vinohradech jsme  byli hned od začátku. Každý den jsem přes Líšeň jezdila na trh prodávat zeleninku a dívala se na přestupní uzel Novolíšeňská.

Říkala si, tady by bylo ideální mít stánek s farmářskou zeleninou. Jezdila, jezdila až jednou uviděla stánek opuštěný. Slovo dalo slovo a stánek jsme si pronajmuli. A tak nás tady máte, říkala jsem si. Projde tady tolik lidí…A po třech letech jsem zjistila, že lidé si koupí na svačinku ovoce, ale do práce se jim nákup nosit nechce. Ani se jim nedivím. Vždyť nákup zdravé zeleniny pro celou rodinu něco váží. Byl to vlastně nápad našich zákaznic za což jim děkujeme.

Proto jdeme s dobou a zavádíme rozvoz zdravé zeleniny až do domu. Nejsme žádná velká firma se spoustou zaměstnanců. Pracujeme jako rodina, občas nám pomůžou kamarádi. Rozvážíme, nebo si můžete u nás nakoupit přímo. Zastávka Novolíšeňská šaliny č. 8. Naproti květinářství Azalka. U nás se platí hotově a účtenku vypisujeme ručně. Ale věřte, že vše co děláme, děláme s láskou, celý den se na Vás usmíváme a máme Vás rádi.

Naše moto“ UDĚLEJ KAŽDÝ DEN DOBRÝ SKUTEK A POŠLI TO DÁL“

 

Proč SELKA

Když jsem otevřela stánek na zastávce č. 8 Novolíšeňská, hledala jsem nějaký dobře zapamatovatelný název. Farmářské výpěstky Vlasta měli být poctou celoživotní práce mojí maminky, které vděčím za vše, co mě naučila. A na víc mám stejné jméno, takže když někdo řekl, že si jde k Vlastě pro ty výborná rajčata, tak vlastně chodili k nám oběma.

Ale pro bedýnky to chtělo něco zapamatovatelného. Rozhlásila jsem u zákazníků, že hledám nějaké krátké zapamatovatelné jméno, název nějaký nápad. Říkala jsem s , víc hlav, víc ví… Zákaznice chodili a nápady přibývaly. Už jsem jich měla plnou hlavu. Ale pořád nic, co Vás natchne už v prvním okamžiku.

V květnu jsem jela na sobotní farmářské trhy a také jsem vezla mou „snad“ budoucí snachu do práce. Pracuje na Kociánce u starých nemohoucích lidí jako zdravotní sestra.

Město v sobotu ráno po šesté hodině bylo prázdné, od Klajdovky osvícené vycházejícím sluncem, nikde žádná auta natož lidi. Profrčely jsme si městem jak rakety, za zády auto napěchované kedlubnami a voňavými jahodami. Kociánka na dohled, ještě kopeček a už jsme tam, říkala jsem si.

Zatáčíme do uličky a k pečovateláku a vychází paní v mých letech, utahaná po noční šichtě, tašku napěchovanou propoceným oblečením. Kolik asi zadků musela umýt, a uvědomila jsem si, že vlastně mám moc hezkou práci. Těžkou, ale oproti ní hezkou.

Vyložila jsem „ snachu“ Lucku a už jsme se těšila na vyskládaný stánek a stálé zákaznice, a úsměvy z nich vyzařující na všechny strany. To je to, proč dělám svoji práci tak ráda.

Najednou v zatáčce vidím onu paní z noční směny unavenou, jak má ještě půl km minimálně na nějakou zastávku….. „KAŽDÝ DEN DOBRÝ SKUTEK“ blesklo mi hlavou a už jsem zastavovala. Nechcete svést? Jedu do Krpole, volala jsem přes prázdnou silnici.  Unavená tvář  se ihned rozzářila úsměvem, oči se na mě usmály a paní už přecházela silnici a sedala do mého ne moc uklizeného auta. Moc se tady nedívejte, to je pracovní auto, řekla jsem a usmála se. Bylo vidět, že je ráda , že sedí. Zhluboka si oddychla a pozdravila. Kam mě svezete , jedu někam k šalině, řekla.

A tak jsem se během krátké chvilky, kdy tato paní prosvištěla mým životem dozvěděla, že bydlí na Vinohradech a že chodí každý den nakupovat do mého stánku. Když ode mne nese plnou tašku čerstvě natrhané zeleniny a ovoce, odfukuje jak lokomotiva. Taky by jste mohla tu svou skvělou zeleninu dovést až ke mně domů, smála se má stopařka.  Už se na tom pracuje, musíte vydržet, smála jsem se pro změnu já.

A Jak je to Brno malé…říkala jsem si.

To jsem ale netušila, jak mě tento dobrý skutek ovlivní život. Stopaře beru často, hlavně na cestě mezi Podolím a Mariánským údolím. Tam stopaře beru až na konečnou osmičky. Pošli to dál, je mé oblíbené heslo, když svezená osoba opouští mé auto. To jsem řekla i této paní z Kociánky a náhle mi blesklo hlavou:

Hledám název pro rozvoz bedýnek do domu? Nenapadá Vás něco? Vyhrkla jsem na křižovatce, když paní málem zabouchávala dveře od auta. Zastavila se a říká: No my s kamarádkami Vám říkáme Selka. Začala  se smát, no my chodíme k SELCE. A jsem ráda, že jsem moji selku osobně poznala, děkuji za svezení řekla, pošlu to dál a s chichotem mířila k Semilasu.

Zůstala jsem v úžasu z kterého mě vyrušilo troubení nějakého nerváka, který v sobotu ráno v půl sedmé, strašně spěchal někam…

Až odpoledne po práci jsem si uvědomila, jak osudové toto setkání bylo.

Prosím touto cestou, pošlete mi prosím správu, jestli tuto paní znáte.

Má u mě bedýnku ZDARMA za nápad, který mi vnukla.

Děkuji Vaše SELKA